| 20.11.2014 Starší minižáci U13 - SK Bruntál 57:51 (6:9, 20:23, 34:48) | | Sestava:Mareš Lukáš 20bodů (trojky: 0, TH: 0/2, fauly: 0), Beeldman Tomáš 13bodů (trojky: 0, TH: 1/2, fauly: 3), Choma Jakub 7bodů (trojky: 0, TH: 1/6, fauly: 2), Santarius Ivo 6bodů (trojky: 0, TH: 2/4, fauly: 1), Štěpán Jan 5bodů (trojky: 0, TH: 1/2, fauly: 0), Samake Samuel Ibrahim 2bodů (trojky: 0, TH: 0/0, fauly: 0), Glac Ondřej 2bodů (trojky: 0, TH: 0/0, fauly: 5), Sysala Matyáš 2bodů (trojky: 0, TH: 0/0, fauly: 1), Jelínek Patrik 0bodů (trojky: 0, TH: 0/0, fauly: 0), Bajtek Vítězslav 0bodů (trojky: 0, TH: 0/0, fauly: 0), Martin Křiva 0bodů (trojky: 0, TH: 0/0, fauly: 0)
|
 Mistrovské zápasy Op U13 s Bruntálem jsme předehrávali místo čtvrtečního tréninku. Soupeře jsme dobře znali, protože se s ním setkáváme poměrně často i v rámci přípravných turnajů, pokaždé jsme ho porazili. Pod tímto dojmem k zápasu kluci přistoupili, přece se nemůže nic stát, soupeř se snad porazí sám. Ale ten udělal ve hře značný pokrok. A pomohl mu příchod opravdu vysokého hráče, ze kterého pak měli kluci strach. Na začátku jsme zahodili spoustu vyložených střeleckých šancí, nepomohli jsme si ani s celoplošným presinkem, soupeř dal několik jednoduchých košů a najednou na nás padla deka. Ať jsme dělali cokoliv, dělali jsme to špatně. Prakticky jsme měli nulovou úspěšnost střelby (jen za čtvrtinu 14/2), padal nám míč z rukou do autu, nedokázali jsme si pořádně přihrát. A když už jsme vydřeli skoro remízový stav, vždy jsme nakupili další a další chyby, takže nám hosté vždy bodově utekli. Už to s námi vypadalo opravdu špatně, když jsme po třetí čtvrtině prohrávali o 15 bodů a hráči byli úplně psychicky mimo. Ale řekli jsme si, že to ještě zkusíme, protože soupeř přijel pouze s 8 hráči a neměl moc možností na střídání a tak jsme předpokládali, že budeme mít více sil. A hlavně jsme udělali jednu (a asi důležitou) změnu v obraně. Místo presinku po celém hřišti, jsme přešli na kombinovanou obranu 4+1, kdy jsme bránili klíčového dlouhána po celém hřišti a zbytek týmu zahustil prostor pod naším košem. A najednou to šlo. Získali jsme několik míčů po ztrátách hostů, dali jsme tak pár laciných košů a nepustili protivníka ke střelám. Za čtyři minuty bylo vyrovnáno, hosté se úplně položili a my jsme docela šťastně dotáhli zápas do vítězného konce. Ale byly to nervy, které jsme nemuseli mít, kdybychom proměňovali naše 100% šance. Mohli jsme vést už na začátku, hrát v klidu, ale soupeře jsme zbytečně podcenili. A nevím, proč jsme nacvičovali obranu přihrávek, když v zápase na všechno zapomeneme a hrajeme jen individuálně. V mnoha případech jsme si nepřihráli a hráli 1/1 proti vysokému soupeři, samozřejmě bez úspěchu. Tady máme obrovské rezervy. Že umíme hrát, jsme si dokázali v poslední čtvrtině, jen to přenést do celého zápasu... |
Mistrovské zápasy Op U13 s Bruntálem jsme předehrávali místo čtvrtečního tréninku. Soupeře jsme dobře znali, protože se s ním setkáváme poměrně často i v rámci přípravných turnajů, pokaždé jsme ho porazili. Pod tímto dojmem k zápasu kluci přistoupili, přece se nemůže nic stát, soupeř se snad porazí sám. Ale ten udělal ve hře značný pokrok. A pomohl mu příchod opravdu vysokého hráče, ze kterého pak měli kluci strach. Na začátku jsme zahodili spoustu vyložených střeleckých šancí, nepomohli jsme si ani s celoplošným presinkem, soupeř dal několik jednoduchých košů a najednou na nás padla deka. Ať jsme dělali cokoliv, dělali jsme to špatně. Prakticky jsme měli nulovou úspěšnost střelby (jen za čtvrtinu 14/2), padal nám míč z rukou do autu, nedokázali jsme si pořádně přihrát. A když už jsme vydřeli skoro remízový stav, vždy jsme nakupili další a další chyby, takže nám hosté vždy bodově utekli. Už to s námi vypadalo opravdu špatně, když jsme po třetí čtvrtině prohrávali o 15 bodů a hráči byli úplně psychicky mimo. Ale řekli jsme si, že to ještě zkusíme, protože soupeř přijel pouze s 8 hráči a neměl moc možností na střídání a tak jsme předpokládali, že budeme mít více sil. A hlavně jsme udělali jednu (a asi důležitou) změnu v obraně. Místo presinku po celém hřišti, jsme přešli na kombinovanou obranu 4+1, kdy jsme bránili klíčového dlouhána po celém hřišti a zbytek týmu zahustil prostor pod naším košem. A najednou to šlo. Získali jsme několik míčů po ztrátách hostů, dali jsme tak pár laciných košů a nepustili protivníka ke střelám. Za čtyři minuty bylo vyrovnáno, hosté se úplně položili a my jsme docela šťastně dotáhli zápas do vítězného konce. Ale byly to nervy, které jsme nemuseli mít, kdybychom proměňovali naše 100% šance. Mohli jsme vést už na začátku, hrát v klidu, ale soupeře jsme zbytečně podcenili. A nevím, proč jsme nacvičovali obranu přihrávek, když v zápase na všechno zapomeneme a hrajeme jen individuálně. V mnoha případech jsme si nepřihráli a hráli 1/1 proti vysokému soupeři, samozřejmě bez úspěchu. Tady máme obrovské rezervy. Že umíme hrát, jsme si dokázali v poslední čtvrtině, jen to přenést do celého zápasu...
