Do počátku roku nám los přiřadil jednoho z nejtěžších soupeřů - BK Opava. Ten byl po dvou výhrách nad dosud suverénním Snakesem A jasným favoritem a svoji roli nakonec potvrdil. Ale v druhém zápase jsme byli hodně blízko k výhře, popř. k prodloužení. Ale když neumíme dát koš ani z jasného dvojtaktu, nemůžeme vyhrát. Snad někdy příště...
BK Krnov - BK Opava 39:54 (2:9, 11:24, 23:40)
BK Krnov - BK Opava 45:47 (14:10, 20:24, 31:37)
První vzájemný zápas probíhal zcela jasně v režii opavského družstva, které nás vůbec nepouštělo do lepších střeleckých šancí. Bohužel je to naše stará bolest, že neumíme z mála jasných pozic dát koš a využít tak okének v obraně soupeře. My prostě potřebujeme větší počet střel a do těch nás obrana hostů nepustila. Na druhé straně jsme i my docela slušně bránili a tak první čtvrtina skončila hodně malým skóre 2:9. Druhou čtvrtku jsme začali mnohem lépe a dokázali jsme srovnat na 9:9. Ale po vystřídání se na hřiště dostali i hráči lavičky, kteří na svého protihráče v obraně nestačili. Nejednou jsme prohrávali o 10 bodů a to hostům dodalo většího klidu. Největším naším problémem ale byla fyzička. Prázdniny a 14-ti denní pauza v tréninku nám hodně uškodila. Někteří hráči toho po vysedávání u televize a počítače měli po dvou - třech přebězích hřiště plné zuby a už nestíhali. V tomto směru byli Opavané přece jen mnohem lepší a to asi rozhodlo.
Druhý zápas jsme už začali lépe. Sice jsme brzy prohrávali 0:4, ale závěr čtvrtiny patřil zcela nám. A zahráli jsme i několik povedených akcí zakončených košem. Ještě ve 4. minutě druhé čtvrtiny jsme vedli 20:12, ale pak se střídajícím hráčům už nepodařilo dopravit míč do koše. A ubývající síly chyběly i v obranné činnosti. Opava nám dala hned dva koše s faulem, zakončené i úspěšnou šestkou (chyby v naší obraně) a místo vedení jsme najednou prohrávali o 4 body. Pak už to byl boj o každý míč. My jsme dotahovali, Opava vždy znovu a znovu bodově odskakovala. V této fázi jsme opět zklouzli k zbytečně individuální hře. Hráli jsme do plné obrany místo rozhození míče po hřišti s vyhledáním výhodnější pozice ke dvojtaktu. Dvě minuty před koncem jsme prohrávali 40:47 a vypadalo to s námi hodně špatně. Ale kluci vyhrabali poslední zbytky sil a zabojovali v obraně, dali jsme dva koše z protiútoků, ale bohužel neproměnili dvě šestky. Ale i tak jsme měli dvě další 100% šance v poslední minutě abychom vyrovnali nebo i dokázali vyhrát. Škoda. Ale takových zápasů bychom potřebovali hrát mnohem více. Jen v takových utkáních získáme ty nejdůležitější herní zkušennosti pro kritické chvíle. A pak se snad dostaví i to potřebné štěstí, které jsme měli v druhém (vítězném)zápase v Opavě. Ale i tak zasluhují hráči pochvali za to, že zápas nevzdali a bojovali až do konce. |